Spolupracující osoba: limity a pojistné

Ve zkratce: Spolupracující osoba je rodinný příslušník, na kterého podnikatel (OSVČ) rozdělí část svých příjmů i výdajů ze samostatné činnosti podle § 13 zákona č. 586/1992 Sb. Pokud je spolupracující osobou pouze manžel nebo manželka, lze na něj převést maximálně 50 % příjmů a výdajů a rozdíl příjmů a výdajů nejvýše 540 000 Kč ročně (45 000 Kč za každý započatý měsíc spolupráce). U ostatních osob ve společně hospodařící domácnosti je limit 30 % a nejvýše 180 000 Kč ročně (15 000 Kč/měsíc) v úhrnu. Spolupracující osoba je pro účely sociálního i zdravotního pojištění považována za OSVČ: musí oznámit činnost, podávat vlastní přehledy a podle podmínek platit zálohy na pojistné. Smysl má hlavně tehdy, když má spolupracující osoba nízký vlastní příjem a využije svou slevu na poplatníka (30 840 Kč ročně) a nižší daňové pásmo.

Institut spolupracující osoby umožňuje rozdělit zisk z podnikání mezi více členů rodiny, a tím využít jejich slevy na dani a nižší daňová pásma. Není to forma zaměstnání ani samostatné živnostenské oprávnění — spolupracující osoba „nepřebírá" cizí podnikání, jen na ni připadne podíl už dosažených příjmů a výdajů toho, kdo samostatnou činnost reálně provozuje. Tento přehled vysvětluje, kdo může být spolupracující osobou, jaké přesně platí limity, jaké pojistné a přehledy z toho plynou a kdy se spolupráce vyplatí.

Co je spolupracující osoba?

Spolupracující osoba je člen rodiny, na kterého poplatník (OSVČ) rozdělí příjmy a výdaje ze své samostatné činnosti. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, mohou být příjmy a výdaje na jejich dosažení, zajištění a udržení při samostatné činnosti — s výjimkou podílu společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti — rozděleny mezi poplatníka a s ním spolupracující osoby.

Rozdělený podíl je u spolupracující osoby příjmem ze samostatné činnosti podle § 7 ZDP. Spolupracující osoba ho zahrne do svého vlastního dílčího základu daně a vlastní daňové přiznání podá, vznikne-li jí povinnost podle § 38g ZDP; závisí tedy i na výši dalších příjmů a případné daňové ztrátě. Pro účely pojistného se považuje za OSVČ. Nejde o mzdu, odměnu ani dar — je to poměrná část stejných příjmů a výdajů, které vykázal hlavní podnikatel.

Klíčové je, že se nerozděluje jen zisk, ale příjmy a výdaje současně, a to stejným podílem. Podle § 13 odst. 2 ZDP musí být výše podílu na příjmech a výdajích u spolupracujících osob stejná. Pokud tedy převedete na manželku 30 % příjmů, musíte na ni převést i 30 % výdajů — nelze si „nechat" výdaje u sebe a poslat partnerovi jen příjmy.

Kdo může být spolupracující osobou?

Okruh spolupracujících osob je v § 13 odst. 1 ZDP vymezen přesně a nelze ho rozšiřovat. Spolupracující osobou může být:

• a) spolupracující manžel (manžel nebo manželka poplatníka);
• b) spolupracující osoba žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti (například dospělé dítě, rodič, sourozenec nebo partner žijící ve společné domácnosti);
• c) člen rodiny zúčastněný na provozu rodinného závodu.

Mimo tyto tři kategorie nelze příjmy a výdaje rozdělovat. Cizí osoba bez rodinné a domácnostní vazby spolupracující osobou být nemůže — pro spolupráci s nepříbuznými je nutné zaměstnání, fakturace mezi dvěma OSVČ nebo jiná forma. Klíčovým pojmem u kategorie b) je společně hospodařící domácnost: jde o společenství osob, které spolu trvale žijí a společně hradí náklady na své potřeby.

Jaké platí limity rozdělení příjmů a výdajů?

Limit závisí na tom, kdo a kolik osob spolupracuje. Zákon rozlišuje dva režimy: výhodnější pro samotného manžela a přísnější souhrnný limit pro ostatní osoby.

Zdroj: § 13 odst. 2 a 3 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Platí pro rok 2026.

Rozdělení pouze na manžela (§ 13 odst. 3). Je-li spolupracující osobou pouze manžel, rozdělují se příjmy a výdaje tak, aby podíl připadající na manžela nečinil více než 50 % a aby částka, o kterou příjmy převyšují výdaje, činila nejvýše 540 000 Kč za zdaňovací období, respektive nejvýše 45 000 Kč za každý započatý kalendářní měsíc spolupráce. Pokud tedy spolupráce trvala jen část roku, platí měsíční strop.

Rozdělení na ostatní / více osob (§ 13 odst. 2). Pokud spolupracuje jiná osoba než pouze manžel (nebo spolupracuje více osob), platí přísnější souhrnný limit: podíl příjmů a výdajů připadající na spolupracující osoby nesmí v úhrnu činit více než 30 % a rozdíl příjmů a výdajů smí činit nejvýše 180 000 Kč za zdaňovací období, respektive 15 000 Kč za každý započatý kalendářní měsíc spolupráce.

Pozor na nejčastější výkladový omyl: výhodný limit 50 % a 540 000 Kč platí jen tehdy, je-li spolupracující osobou výhradně manžel. Jakmile vedle manžela spolupracuje ještě někdo další (například dítě), spadá rozdělení do souhrnného režimu 30 % a 180 000 Kč pro všechny spolupracující osoby dohromady.

Kdy NELZE příjmy rozdělovat?

Podle § 13 odst. 4 ZDP existuje několik situací, kdy rozdělení příjmů a výdajů zákon zakazuje. Příjmy a výdaje nelze rozdělovat:

• na dítě, které nemá ukončenou povinnou školní docházku;
• na dítě v kalendářních měsících, ve kterých je na něj uplatňováno daňové zvýhodnění na vyživované dítě;
• na manžela, je-li na něj uplatněna sleva na manžela;
• na poplatníka a od poplatníka, který zemřel;
• na poplatníka a od poplatníka, jehož daň je rovna paušální dani.

Z toho plyne několik praktických závěrů. Nelze kombinovat spolupráci s manželem se slevou na manžela — je třeba zvolit jen jednu z výhod. Nelze rozdělit příjmy na dítě v měsících, v nichž na něj uplatňujete daňové zvýhodnění. Při paušálním režimu záleží na výsledku za konkrétní rok: § 13 odst. 4 písm. e) brání rozdělení tehdy, je-li daň dotčeného poplatníka skutečně rovna paušální dani.

Spolupracující osoba a pojistné: je to OSVČ

Z hlediska pojistného je spolupracující osoba postavena na roveň OSVČ. To znamená samostatné přihlášení, samostatné přehledy a vlastní zálohy — i když sama nemá živnostenské oprávnění.

Sociální (důchodové) pojištění

Podle ČSSZ se za OSVČ pro účely důchodového pojištění považuje i osoba spolupracující při samostatné činnosti, na kterou lze podle zákona o daních z příjmů rozdělovat příjmy a výdaje. Spolupracující osoba proto oznamuje činnost příslušné OSSZ, oznamuje zahájení a ukončení spolupráce, podává vlastní Přehled o příjmech a výdajích OSVČ a podle podmínek platí zálohy na pojistné na důchodové pojištění. Sazba pojistného na sociální zabezpečení činí podle zákona č. 589/1992 Sb. 29,2 %, a to z vyměřovacího základu, kterým je 55 % daňového základu (rozdílu příjmů a výdajů). Pozor na rozdíl oproti zdravotnímu pojištění, kde je vyměřovacím základem 50 % daňového základu. Více o samotném tiskopisu rozebírá text přehled OSSZ.

Zdravotní pojištění

Také pro účely veřejného zdravotního pojištění se spolupracující osoba považuje za OSVČ. Podle metodiky VZP se za OSVČ pokládají i osoby spolupracující, u kterých lze podle zákona o daních z příjmů rozdělovat příjmy a výdaje. Spolupracující osoba se proto musí přihlásit u své zdravotní pojišťovny jako OSVČ, podávat samostatný Přehled OSVČ a platit zálohy na pojistné, pokud od nich není zákonem osvobozena. Sazba pojistného na veřejné zdravotní pojištění činí 13,5 % z vyměřovacího základu. Detaily k přehledu shrnuje text přehled pro zdravotní pojišťovnu.

Zálohy a lhůty

Pokud spolupracující osoba vykonává spolupráci jako hlavní činnost, vztahují se na ni minimální zálohy stejně jako na ostatní OSVČ. Pro rok 2026 činí:

Zdroj: zákon č. 589/1992 Sb. (sociální pojistné) a zákon č. 592/1992 Sb. (zdravotní pojistné); ČSSZ — Přehled údajů pro sociální zabezpečení v roce 2026; metodika VZP. Platí pro rok 2026.

Od 1. 7. 2026 se minimální vyměřovací základ OSVČ pro hlavní činnost snížil ze 40 % na 35 % průměrné mzdy. Nižší minimální sociální záloha 5 005 Kč se uplatní poprvé za červenec 2026; předpis záloh za leden až červen se zpětně nemění. Část dříve uhrazených záloh lze za zákonných podmínek na žádost u ČSSZ vrátit nebo použít na další zálohy, zatímco konečné pojistné za rok 2026 určí přehled. Pokud skutečný vyměřovací základ převyšuje minimum, může být předepsaná záloha vyšší než uvedené minimum. Podrobnosti rozebírá text zálohy OSVČ.

Při vedlejší činnosti — například při zaměstnání zakládajícím účast na nemocenském pojištění, studiu, péči o dítě nebo důchodu — se sociální pojistné a zálohy řídí důvodem vedlejší činnosti a rozhodnou částkou. V prvním roce vedlejší činnosti zpravidla nevzniká povinnost platit sociální zálohy, ledaže se osoba dobrovolně přihlásí k důchodovému pojištění. U zdravotního pojištění se zaměstnání a státní kategorie posuzují podle vlastních pravidel; výjimka z minimální zálohy není automatickým důsledkem každého zaměstnání. Podmínky rozebírají texty hlavní a vedlejší činnost a OSVČ při zaměstnání.

Přehledy pro OSSZ a zdravotní pojišťovnu podává spolupracující osoba zpravidla do 1 měsíce po uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání; konkrétní termín se určí podle skutečného podání a zákonných výjimek. Vlastní daňové přiznání podá, je-li podle § 38g ZDP povinna.

Kdy se spolupráce vyplatí?

Spolupráce dává smysl především jako nástroj daňové optimalizace v rodině, kde jeden člen vydělává podnikáním a druhý má nízký nebo žádný zdanitelný příjem. Hlavní efekty jsou:

• Využití slevy na poplatníka spolupracující osoby. Každý poplatník si odečte slevu na poplatníka 30 840 Kč ročně (2 570 Kč měsíčně) podle § 35ba ZDP. Pokud má spolupracující osoba jinak nulový příjem, její sleva by „propadla" — díky převedenému podílu ji ale uplatní proti dani z tohoto podílu. Více o slevě v textu sleva na poplatníka.
• Udržení příjmu v nižším daňovém pásmu. Daň z příjmů fyzických osob činí 15 % do 36násobku průměrné mzdy a 23 % nad tuto hranici (pro rok 2026 nad 1 762 812 Kč ročně) podle § 16 ZDP. Rozdělením příjmu na spolupracující osobu lze část příjmu udržet v pásmu 15 % místo 23 %.
• Využití dalších slev a nezdanitelných částí spolupracující osoby (například úroky z hypotéky, penzijní spoření, dary), které by jinak zůstaly nevyužité.

Modelový příklad: živnostník a spolupracující manželka

Podnikatel ve volné živnosti (60% výdajový paušál) má roční příjmy 1 800 000 Kč a výdajový paušál 1 080 000 Kč, tedy základ daně 720 000 Kč. Manželka je na rodičovské a nemá zdanitelný příjem. Podnikatel na ni jako na jedinou spolupracující osobu převede 30 % příjmů i výdajů, tedy 540 000 Kč příjmů a 324 000 Kč výdajů → na manželku připadne rozdíl příjmů a výdajů 216 000 Kč. Limit pro samotného manžela se vztahuje právě na tento rozdíl (540 000 − 324 000 = 216 000 Kč), nikoli na převedené příjmy — a 216 000 Kč je hluboko pod ročním stropem 540 000 Kč, takže limit překročen není. Manželka uplatní vlastní slevu na poplatníka 30 840 Kč, takže její daň z podílu výrazně klesne, a část příjmu využije její dosud nevyužitou slevu. Při rodičovské může jít za splnění podmínek o vedlejší činnost pro sociální pojištění a výjimku z minimálního základu zdravotního pojištění; pojistné je přesto nutné dopočítat. Současně na manželku nelze uplatnit slevu na manžela (§ 13 odst. 4 písm. c) ZDP).

K daňové úspoře je ale třeba připočítat pojistné spolupracující osoby — pokud je spolupráce její hlavní činností, vznikají minimální zálohy na sociální i zdravotní pojištění. Skutečnou výhodnost je proto vždy nutné propočítat na konkrétních číslech, ideálně i s ohledem na to, zda jde o hlavní nebo vedlejší činnost.

Časté chyby

• Rozdělení nad limit. Překročení 50 % / 540 000 Kč u manžela, respektive 30 % / 180 000 Kč u ostatních osob, finanční úřad neuzná.
• Záměna obou limitů. Aplikace výhodného limitu 50 % i v případě, kdy vedle manžela spolupracuje další osoba — pak platí souhrnný limit 30 %.
• Rozdělení jen příjmů, ne výdajů. Podíl na příjmech a výdajích musí být stejný (§ 13 odst. 2).
• Souběh se slevou na manžela. Nelze současně rozdělit příjem na manžela a uplatnit na něj slevu na manžela.
• Rozdělení na malé dítě nebo na dítě s daňovým zvýhodněním — zákon to v § 13 odst. 4 zakazuje.
• Kombinace s paušální daní. Příjmy a výdaje nelze rozdělovat na poplatníka ani od poplatníka, jehož daň je za daný rok skutečně rovna paušální dani (§ 13 odst. 4 písm. e) ZDP). Samotná účast v paušálním režimu pro celý rok tuto podmínku automaticky nezaručuje.
• Opomenutí přihlášení a záloh. Spolupracující osoba musí sama oznámit činnost OSSZ i zdravotní pojišťovně a podle podmínek platit zálohy — na to se často zapomíná.

Často kladené otázky