Zásoby v účetnictví: ocenění FIFO a vážený průměr

Ve zkratce: Zásoby se při pořízení oceňují pořizovací cenou (cena pořízení plus vedlejší náklady jako přepravné, clo a provize), zásoby vlastní výroby vlastními náklady a bezúplatně nabyté zásoby reprodukční pořizovací cenou (§ 25 zákona č. 563/1991 Sb. a § 49 vyhlášky č. 500/2002 Sb.). Úbytky zásob stejného druhu lze podle § 25 odst. 4 zákona oceňovat dvěma technikami: metodou FIFO (první do skladu – první ze skladu) nebo váženým aritmetickým průměrem, který se podle Českého účetního standardu č. 015 počítá nejméně jednou za měsíc. O zásobách se účtuje buď průběžně způsobem A, nebo periodicky způsobem B.

Oceňování zásob patří k tématům, kde si účetní jednotka volí metodu sama – a tato volba ovlivní jak hodnotu skladu v rozvaze, tak výši nákladů a výsledek hospodaření. Tento průvodce vysvětluje, co jsou zásoby a jak se člení, jak se oceňují při pořízení i při výdeji ze skladu, ukáže na číslech rozdíl mezi FIFO a váženým průměrem, projde účtování způsobem A i B včetně souvztažností a upozorní na nejčastější chyby. Volbu metody je třeba zakotvit ve vnitřní směrnici a uplatňovat ji konzistentně.

Co jsou zásoby a jak se v účetnictví člení?

Ve zkratce: Zásoby jsou oběžný majetek krátkodobé spotřeby – materiál, nedokončená výroba, polotovary, výrobky, mladá a ostatní zvířata a zboží. V účtovém rozvrhu pro podnikatele tvoří účtovou třídu 1 – Zásoby a člení je § 9 vyhlášky č. 500/2002 Sb.

Zásoby jsou součástí oběžného majetku: na rozdíl od dlouhodobého majetku se spotřebovávají zpravidla jednorázově nebo se prodávají, a v podniku tedy nezůstávají déle než jeden hospodářský cyklus. Druhové členění zásob vymezuje § 9 vyhlášky č. 500/2002 Sb. a kopíruje ho směrná účtová osnova v účtové třídě 1.

Zdroj: § 9 vyhlášky č. 500/2002 Sb. a směrná účtová osnova (příloha č. 4), znění platné pro rok 2026. Konkrétní čísla syntetických účtů si účetní jednotka stanoví v účtovém rozvrhu; uvedené účty odpovídají běžné praxi. Obecný úvod do tříd a skupin najdete v textu účtová osnova a účtový rozvrh.

Klíčový rozdíl je mezi nakupovanými zásobami (materiál, zboží) a zásobami vlastní výroby (nedokončená výroba, polotovary, výrobky, mladá zvířata). Liší se nejen účtováním, ale především způsobem ocenění, kterému se věnuje další část.

Jak se zásoby oceňují při pořízení?

Ve zkratce: Nakoupené zásoby se oceňují pořizovací cenou, zásoby vytvořené vlastní činností vlastními náklady a zásoby nabyté bezúplatně nebo nalezené (například odpad z výroby) reprodukční pořizovací cenou. Vyplývá to z § 25 odst. 1 a odst. 5 zákona č. 563/1991 Sb.

Způsoby oceňování majetku obecně upravuje § 24 a § 25 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Pro zásoby z toho plynou tři základní oceňovací báze:

Zdroj: § 25 odst. 1 písm. c) a l) a odst. 5 zákona č. 563/1991 Sb., znění platné pro rok 2026.

Podle § 25 odst. 5 zákona č. 563/1991 Sb. je pořizovací cena „cena, za kterou byl majetek pořízen a náklady s jeho pořízením související“. Reprodukční pořizovací cena je „cena, za kterou by byl majetek pořízen v době, kdy se o něm účtuje“. Vlastními náklady u zásob vytvořených vlastní činností jsou „přímé náklady vynaložené na výrobu nebo jinou činnost, popřípadě i přiřaditelné nepřímé náklady, které se vztahují k výrobě nebo k jiné činnosti“.

Co patří do pořizovací ceny zásob (a co ne)?

Co se zahrnuje do vedlejších pořizovacích nákladů, konkretizuje § 49 vyhlášky č. 500/2002 Sb. Do pořizovací ceny zásob se vedle ceny pořízení zahrnují zejména:

• přepravné (vyúčtované dodavatelem nebo provedené účetní jednotkou),
• clo,
• provize,
• pojistné k přepravě,
• náklady na zpracování, úpravu a další náklady spojené s uvedením zásoby do stavu způsobilého k užití.

Naopak do pořizovací ceny zásob podle § 49 vyhlášky nepatří:

• úroky z úvěrů a zápůjček poskytnutých na jejich pořízení,
• kursové rozdíly,
• smluvní pokuty a úroky z prodlení a jiné sankce ze smluvních vztahů.

Tyto položky se účtují přímo do nákladů, nikoli „do skladu“. Časté chyby v ocenění zásob (například neúplné zahrnutí dopravného nebo naopak nesprávné aktivování úroků) patří k typickým nálezům auditu.

Jak se oceňují úbytky zásob při výdeji ze skladu?

Ve zkratce: Při výdeji zásob stejného druhu, které byly pořízeny za různé ceny, použije účetní jednotka jeden ze dvou způsobů ocenění úbytku podle § 25 odst. 4 zákona č. 563/1991 Sb.: vážený aritmetický průměr, nebo metodu FIFO. Zvolenou metodu uplatňuje konzistentně a zakotví ji ve vnitřní směrnici.

Problém nastává tehdy, když jste tentýž materiál nebo zboží nakoupili postupně za různé ceny a teď ze skladu vydáváte. Jakou cenou ocenit vydaný kus? Zákon na to dává dvě odpovědi. Podle § 25 odst. 4 zákona č. 563/1991 Sb. lze úbytky zásob stejného druhu ocenit „cenou zjištěnou váženým aritmetickým průměrem nebo způsobem, kdy první cena pro ocenění přírůstku zásob se použije jako první cena pro ocenění úbytku zásob“ (to je definice metody FIFO).

Český účetní standard pro podnikatele č. 015 (Zásoby) k tomu doplňuje provozní pravidlo: periodický vážený aritmetický průměr lze počítat nejdéle za období jednoho měsíce (u proměnlivého neboli klouzavého průměru se cena přepočítává po každém přírůstku). Obě metody je možné používat jen odděleně za jednotlivé druhy zásob (analytické účty); nelze je v rámci jednoho druhu kombinovat ani libovolně střídat mezi obdobími.

Metoda FIFO: jak funguje „první do skladu, první ze skladu“?

Ve zkratce: FIFO (First In, First Out) předpokládá, že se ze skladu nejdříve vydávají nejstarší zásoby. Vydaný kus se proto ocení cenou nejstarší příjemky, která je na skladě k dispozici. Nejde o fyzický pohyb zboží, ale o účetní přiřazení cen v pořadí nákupů.

Metoda FIFO sleduje jednotlivé příjmy na sklad a při výdeji „odepisuje“ ceny v tom pořadí, v jakém zásoby přišly. Až se vyčerpá nejstarší cenová vrstva, přejde se na další.

Modelový příklad (FIFO): Sklad eviduje materiál stejného druhu:

1. 2. 5. nákup 30 ks za 7 350 Kč, tj. 245 Kč/ks,
2. 10. 5. nákup 10 ks za 2 600 Kč, tj. 260 Kč/ks,
3. 15. 5. výdej do spotřeby 31 ks.

Výdej 31 ks se podle FIFO ocení takto: nejdříve se vydá všech 30 ks z první (nejstarší) vrstvy po 245 Kč a zbývající 1 ks z druhé vrstvy po 260 Kč.

• Ocenění výdeje = 30 × 245 + 1 × 260 = 7 350 + 260 = 7 610 Kč.
• Na skladě zůstává 9 ks z druhé vrstvy po 260 Kč = 2 340 Kč.

Vážený aritmetický průměr: jak se počítá?

Ve zkratce: Vážený aritmetický průměr stanoví jednu průměrnou cenu za daný druh zásob a tou oceňuje každý výdej. Počítá se jako podíl celkové hodnoty zásoby na skladě a celkového množství: (hodnota zásoby v Kč + hodnota přírůstku v Kč) / (množství na skladě + množství přírůstku).

Vážený aritmetický průměr existuje ve dvou variantách:

• Proměnlivý (klouzavý) průměr – průměrná cena se přepočítá po každém přírůstku (každém novém nákupu). Výdeje do dalšího nákupu se oceňují touto cenou.
• Periodický průměr – průměrná cena se počítá za zvolené období (například měsíc). Podle Českého účetního standardu č. 015 musí být průměr aktualizován nejméně jednou za měsíc.

Modelový příklad (klouzavý vážený průměr) – jde o samostatný scénář, nezávislý na příkladu u FIFO výše: Na skladě je 10 ks za 2 500 Kč. Přijde nákup 30 ks za 7 350 Kč.

• Nová průměrná cena = (2 500 + 7 350) / (10 + 30) = 9 850 / 40 = 246,25 Kč/ks.
• Každý další výdej se až do příštího nákupu ocení cenou 246,25 Kč/ks. Výdej například 31 ks = 31 × 246,25 = 7 633,75 Kč, na skladě zůstává 9 ks × 246,25 = 2 216,25 Kč.

FIFO, nebo vážený průměr: čím se liší výsledek?

Ve zkratce: Při rostoucích cenách vydává FIFO do spotřeby nejdříve starší (levnější) ceny, takže náklady jsou nižší a hodnota skladu (i výsledek hospodaření) vyšší. Vážený průměr výkyvy zprůměruje, takže náklady i zůstatek leží uprostřed. Při klesajících cenách je efekt opačný.

Obě metody jsou účetně přípustné a obě dají dohromady stejnou celkovou hodnotu, jakmile se sklad zcela vyčerpá – liší se ale rozložení nákladů v čase a tím i ocenění zásob, které k rozvahovému dni zůstávají na skladě.

Vysvětlivka: tabulka je vlastní didaktické srovnání obou zákonných metod (§ 25 odst. 4 zákona č. 563/1991 Sb.), nikoli citace konkrétního ustanovení. Volba metody nemá vliv na celkovou hodnotu spotřebovaných zásob za celou dobu, jen na její časové rozložení.

Vedle FIFO a váženého průměru praxe používá i pevnou (plánovanou) skladovou cenu s oceňovací odchylkou: všechny pohyby se účtují předem stanovenou pevnou cenou a rozdíl mezi pevnou a skutečnou pořizovací cenou se sleduje na samostatném analytickém účtu odchylek, který se poměrně rozpouští do spotřeby. Tato technika není v zákoně jmenovitě uvedena jako metoda ocenění úbytku, vychází z postupů Českého účetního standardu č. 015.

Jak se účtuje o zásobách způsobem A a způsobem B?

Ve zkratce: Český účetní standard č. 015 připouští dva způsoby účtování zásob. Způsob A vede zásoby průběžně přes účty třídy 1 a do nákladů se účtuje až při výdeji ze skladu. Způsob B účtuje nákupy rovnou do nákladů (třída 5) a stav skladu se zjišťuje a doúčtovává až k rozvahovému dni podle inventury. Oba způsoby vedou ke stejnému výsledku hospodaření.

Volba mezi způsobem A a B je organizační. Větší účetní jednotky a firmy se skladovou evidencí volí zpravidla způsob A, protože dává průběžný přehled o hodnotě skladu; menší subjekty někdy volí způsob B pro jednodušší zaúčtování během roku. Účetní jednotka, která vede zásoby v analytické evidenci způsobem A, má kdykoli v účetnictví aktuální stav skladu; u způsobu B se na něj musí spolehnout až po inventuře.

Účtování způsobem A (průběžně)

U způsobu A se nákup zásob zachytí přes kalkulační účet pořízení, převede na sklad a do nákladů se dostane teprve při výdeji:

• Pořízení (faktura za materiál): MD 111 / D 321, vedlejší náklady (přeprava): MD 111 / D 321,
• převzetí na sklad: MD 112 / D 111,
• výdej do spotřeby: MD 501 / D 112 (Spotřeba materiálu).

U zboží se obdobně používají účty 131 (Pořízení zboží), 132 (Zboží na skladě) a 504 (Prodané zboží). U zásob vlastní výroby se změny stavu účtují přes účtovou skupinu 58 (Změna stavu zásob vlastní činnosti a aktivace) proti účtům 121–124 – například 581 (Změna stavu nedokončené výroby), 582 (Změna stavu polotovarů vlastní výroby) nebo 583 (Změna stavu výrobků); aktivace materiálu a zboží ve vlastní režii se účtuje na účet 585 (Aktivace materiálu a zboží).

Modelový příklad (způsob A): Firma nakoupí materiál za 50 000 Kč, dopravu 2 000 Kč, pak vydá do spotřeby materiál oceněný 40 000 Kč.

1. Faktura za materiál: MD 111 50 000 Kč / D 321 50 000 Kč.
2. Doprava: MD 111 2 000 Kč / D 321 2 000 Kč (pořizovací cena na skladě = 52 000 Kč).
3. Příjem na sklad: MD 112 52 000 Kč / D 111 52 000 Kč.
4. Výdej do spotřeby: MD 501 40 000 Kč / D 112 40 000 Kč. Náklad vzniká až tímto výdejem; na skladě zůstává 12 000 Kč.

Účtování způsobem B (periodicky)

U způsobu B se během roku všechny nákupy účtují rovnou do nákladů a účty zásob (11x, 13x) se v průběhu roku nepoužívají. Skutečný stav se zaúčtuje až k rozvahovému dni:

• Nákup během roku: MD 501 / D 321 (materiál), resp. MD 504 / D 321 (zboží),
• k rozvahovému dni se převede počáteční stav skladu do nákladů: MD 501 / D 112,
• a podle inventury se zaúčtuje konečný stav skladu: MD 112 / D 501.

Modelový příklad (způsob B): Počáteční stav skladu materiálu k 1. 1. je 12 000 Kč, během roku firma nakoupí materiál za 52 000 Kč, inventura k 31. 12. zjistí stav skladu 24 000 Kč.

1. Nákupy v roce: MD 501 52 000 Kč / D 321 52 000 Kč.
2. K 31. 12. – převod počátečního stavu do nákladů: MD 501 12 000 Kč / D 112 12 000 Kč.
3. K 31. 12. – zaúčtování konečného stavu podle inventury: MD 112 24 000 Kč / D 501 24 000 Kč.

Spotřeba materiálu zaúčtovaná na účtu 501 tak činí 52 000 + 12 000 − 24 000 = 40 000 Kč – stejně jako u způsobu A. U způsobu B je správné ocenění konečného stavu zcela závislé na fyzické inventuře; podrobnosti popisuje text inventarizace majetku a závazků.

Kdy se k zásobám tvoří opravná položka?

Ve zkratce: Klesne-li přechodně užitná nebo prodejní hodnota zásob pod jejich ocenění v účetnictví (například u neprodejného, poškozeného nebo zastaralého zboží), vytvoří se k zásobám opravná položka podle § 26 odst. 3 zákona č. 563/1991 Sb. Účtuje se na vrub nákladů (účet 559/579) proti účtům účtové skupiny 19x. Opravná položka je účetní, nikoli daňový nástroj.

Zásada opatrnosti (§ 25 odst. 3 zákona č. 563/1991 Sb.) ukládá zohlednit při ocenění snížení hodnoty majetku. Je-li snížení přechodné, řeší se opravnou položkou; je-li trvalé (znehodnocení, likvidace), zásoba se odepíše do nákladů. Opravná položka koriguje ocenění zásob na nižší úroveň jen po dobu, kdy snížení trvá, a její tvorba či zrušení se promítá do výsledku hospodaření.

• Tvorba opravné položky: MD 559 / D 196 (u zboží), resp. obdobný účet 19x podle druhu zásoby,
• zrušení (pominul důvod): MD 196 / D 559.

Účetní opravné položky k zásobám nejsou daňově uznatelným nákladem – zákon o daních z příjmů zákonné opravné položky k zásobám neumožňuje. Posouzení trvalého versus přechodného snížení hodnoty je oblast, kde se vyplatí konzultace s účetním. Souvislost se zjišťováním reálného stavu skladu a posouzením jeho hodnoty má každoroční inventarizace majetku a závazků.

Časté chyby při oceňování a účtování zásob

Ve zkratce: Nejčastější chyby jsou neúplná pořizovací cena (zapomenuté dopravné, clo nebo provize), kombinování metod FIFO a váženého průměru u jednoho druhu zásob, nepřepočítaný vážený průměr a u způsobu B chybějící doúčtování stavu skladu k rozvahovému dni.

Pozor zejména na tyto situace:

• Neúplná pořizovací cena. Do ceny zásob patří i vedlejší náklady – přepravné, clo, provize, pojistné (§ 49 vyhlášky č. 500/2002 Sb.). Jejich vynechání podhodnotí sklad a předčasně zvýší náklady.
• Aktivování položek, které do ceny nepatří. Úroky z úvěru na nákup zásob, kursové rozdíly či smluvní pokuty se do pořizovací ceny zásob nezahrnují a účtují se přímo do nákladů.
• Míchání metod u jednoho druhu zásob. FIFO a vážený průměr nelze v rámci jednoho druhu (analytického účtu) kombinovat ani libovolně střídat mezi obdobími. Metoda se volí ve vnitřní směrnici a uplatňuje konzistentně.
• Nepřepočítaný vážený průměr. Vážený aritmetický průměr je nutno aktualizovat nejméně jednou za měsíc (Český účetní standard č. 015). Použití zastaralé průměrné ceny zkresluje ocenění výdeje.
• Záměna přechodného a trvalého snížení hodnoty. Přechodné snížení řeší opravná položka (19x), trvalé znehodnocení odpis do nákladů. Záměna zkresluje rozvahu i výsledek.
• U způsobu B chybějící doúčtování k rozvahovému dni. Bez převodu počátečního stavu do nákladů a zaúčtování konečného stavu podle inventury bude výsledek hospodaření nesprávný.

Shrnutí

Zásoby (účtová třída 1) se podle § 25 zákona č. 563/1991 Sb. a § 49 vyhlášky č. 500/2002 Sb. oceňují při pořízení pořizovací cenou (nakoupené zásoby, včetně vedlejších nákladů jako přepravné, clo a provize), vlastními náklady (zásoby vlastní výroby) nebo reprodukční pořizovací cenou (bezúplatně nabyté zásoby). Úbytky zásob stejného druhu se oceňují metodou FIFO, nebo váženým aritmetickým průměrem (§ 25 odst. 4 zákona), který se podle Českého účetního standardu č. 015 počítá nejméně jednou za měsíc. Při rostoucích cenách dává FIFO nižší náklady a vyšší zůstatek skladu, vážený průměr výkyvy zprůměruje. O zásobách lze účtovat způsobem A (průběžně přes účty třídy 1) nebo způsobem B (nákupy přímo do nákladů, stav skladu se doúčtovává podle inventury k rozvahovému dni); oba vedou ke stejnému výsledku. Přechodné snížení hodnoty zásob řeší opravná položka (skupina 19x), zvolené metody je třeba zakotvit ve vnitřní směrnici a uplatňovat konzistentně.

Často kladené otázky

Jaký je rozdíl mezi metodou FIFO a váženým průměrem?

FIFO oceňuje vydané zásoby cenou nejstarší příjemky, která je na skladě, zatímco vážený aritmetický průměr používá jednu průměrnou cenu vypočtenou z celkové hodnoty a množství zásob. Při rostoucích cenách FIFO vykazuje nižší náklady a vyšší hodnotu skladu (vydávají se nejdřív starší, levnější ceny), kdežto vážený průměr cenové výkyvy vyhladí. Celková hodnota spotřebovaných zásob je u obou metod stejná, liší se jen její rozložení v čase a ocenění zásob zbylých na skladě k rozvahovému dni.

Jak často se musí počítat vážený aritmetický průměr?

Podle Českého účetního standardu pro podnikatele č. 015 (Zásoby) je vážený aritmetický průměr nutno počítat nejméně jednou za měsíc. U proměnlivého (klouzavého) průměru se cena přepočítává po každém přírůstku zásob, u periodického průměru postačí přepočet za zvolené období, nejdéle však za měsíc. Použití zastaralé průměrné ceny zkresluje ocenění výdeje i konečného stavu zásob.

Co všechno patří do pořizovací ceny zásob?

Do pořizovací ceny zásob patří cena pořízení a vedlejší pořizovací náklady, zejména přepravné, clo, provize a pojistné k přepravě (§ 49 vyhlášky č. 500/2002 Sb.). Naopak do pořizovací ceny zásob nepatří úroky z úvěrů a zápůjček na jejich pořízení, kursové rozdíly ani smluvní pokuty a úroky z prodlení – ty se účtují přímo do nákladů. Nesprávné vymezení pořizovací ceny patří k nejčastějším chybám při ocenění zásob.

Jaký je rozdíl mezi účtováním zásob způsobem A a způsobem B?

Způsob A vede zásoby průběžně přes účty třídy 1: nákup se zachytí na účtech pořízení a skladu (111, 112, 131, 132) a do nákladů se účtuje až při výdeji ze skladu (501, 504). Způsob B účtuje nákupy během roku rovnou do nákladů (501, 504) a stav skladu se zjišťuje a doúčtovává až k rozvahovému dni podle inventury. Oba způsoby vedou ke stejnému výsledku hospodaření; liší se průběžnou informovaností o hodnotě skladu. Volbu způsobu zakotví účetní jednotka ve vnitřní směrnici.

Mohu během roku změnit metodu oceňování zásob?

Zvolenou metodu ocenění úbytku zásob (FIFO nebo vážený průměr) i způsob účtování (A nebo B) je třeba uplatňovat konzistentně v rámci účetního období a u jednoho druhu zásob je nelze libovolně kombinovat. Změna metody mezi účetními obdobími je možná jen z věcných důvodů, musí být zachycena ve vnitřní směrnici a popsána v příloze účetní závěrky, aby zůstala zachována srovnatelnost údajů. Zásada bránící účelovým změnám vychází ze stálosti účetních metod podle § 7 odst. 4 zákona č. 563/1991 Sb.

Je opravná položka k zásobám daňově uznatelná?

Ne. Opravná položka k zásobám podle § 26 odst. 3 zákona č. 563/1991 Sb. je čistě účetní nástroj, kterým se vyjadřuje přechodné snížení hodnoty zásob (například u neprodejného nebo zastaralého zboží). Zákon o daních z příjmů u zásob zákonné (daňově uznatelné) opravné položky neumožňuje, takže tvorba účetní opravné položky k zásobám zvyšuje výsledek hospodaření, ale nesnižuje základ daně. Trvalé znehodnocení zásob se naopak řeší odpisem do nákladů s posouzením daňové uznatelnosti.