Ve zkratce: Inventarizace je proces, kterým účetní jednotka zjišťuje skutečný stav veškerého majetku a závazků a ověřuje, zda odpovídá stavu zachycenému v účetnictví (§ 29 zákona č. 563/1991 Sb.). U periodické inventarizace, která se váže na účetní závěrku, lze fyzickou inventuru hmotného majetku zahájit nejdříve čtyři měsíce před rozvahovým dnem a ukončit nejpozději do konce prvního měsíce následujícího účetního období (§ 30 odst. 4 téhož zákona). Pro účetní období s rozvahovým dnem 31. 12. 2026 to znamená rozmezí od 1. 9. 2026 do 31. 1. 2027.
Inventarizace je jednou z klíčových uzávěrkových prací. Bez ní není účetní závěrka průkazná, protože právě inventarizace dokládá, že údaje v účetnictví odpovídají realitě. Tento průvodce vysvětluje, co inventarizace zahrnuje, jaké jsou její druhy, v jakých lhůtách se provádí, jak vypadá inventurní soupis a jak postupovat krok za krokem.
Informace na této stránce mají obecný informační charakter a nenahrazují účetní, daňové ani právní poradenství a nemusí pokrývat vaši konkrétní situaci.
Co je inventarizace a k čemu slouží?
Ve zkratce: Inventarizace je zákonem uložený postup, jímž účetní jednotka zjišťuje skutečný stav majetku a závazků a porovnává jej se stavem v účetnictví. Slouží k ověření průkaznosti účetnictví a k vyčíslení případných rozdílů.
Inventarizaci ukládá § 29 a § 30 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Podle § 29 odst. 1 účetní jednotky inventarizací zjišťují skutečný stav veškerého majetku a závazků a ověřují, zda zjištěný skutečný stav odpovídá stavu majetku a závazků v účetnictví. Inventarizace tedy není jen "spočítání skladu" – týká se i pohledávek, závazků, peněžních prostředků, dlouhodobého majetku, rezerv či opravných položek.
Je důležité rozlišovat dva pojmy, které se v praxi často zaměňují:
- inventura je dílčí činnost – samotné zjištění skutečného stavu (fyzické přepočítání, zvážení nebo doložení stavu),
- inventarizace je celý proces – zahrnuje inventuru, porovnání zjištěného stavu se stavem v účetnictví, vyčíslení a vypořádání rozdílů a zaúčtování.
Inventarizace plní několik funkcí:
- kontrolní – ověřuje, že majetek a závazky v účetnictví skutečně existují ve vykázané výši,
- ochrannou – odhalí manka, ztráty, krádeže nebo neevidovaný majetek,
- oceňovací – je příležitostí posoudit, zda hodnota majetku není trvale nižší (tvorba opravných položek),
- podkladovou – je nezbytným podkladem pro průkaznou účetní závěrku.
Kdo má povinnost provádět inventarizaci?
Ve zkratce: Inventarizaci provádějí všechny účetní jednotky, které vedou účetnictví podle zákona č. 563/1991 Sb. – tedy obchodní korporace, spolky, nadace i fyzické osoby vedoucí účetnictví. Povinnost se vztahuje na veškerý majetek a závazky.
Povinnost inventarizace dopadá na každou účetní jednotku, která sestavuje účetní závěrku. Podle § 29 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb. se provádí k okamžiku, ke kterému účetní jednotka sestavuje účetní závěrku jako řádnou nebo mimořádnou (tzv. periodická inventarizace).
Osoby, které nevedou účetnictví a vystačí si pouze s daňovou evidencí, povinnost inventarizace podle zákona o účetnictví nemají. I tak je ale i u daňové evidence nutné zjistit a zaznamenat skutečný stav zásob, hmotného majetku, pohledávek a závazků k poslednímu dni zdaňovacího období podle § 7b zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Rozdíl mezi účetnictvím a daňovou evidencí včetně souvisejících povinností popisuje samostatný text účetnictví vs. daňová evidence.
Jaké jsou druhy inventarizace?
Ve zkratce: Zákon rozlišuje periodickou inventarizaci (vázanou na účetní závěrku) a průběžnou inventarizaci (v průběhu roku, jen u zásob a vybraného movitého majetku). Podle metody zjišťování se inventura dělí na fyzickou a dokladovou.
Periodická a průběžná inventarizace
Podle § 29 odst. 2 zákona č. 563/1991 Sb. existují dva druhy inventarizace:
- Periodická inventarizace se provádí k okamžiku, ke kterému se sestavuje řádná nebo mimořádná účetní závěrka. To je nejčastější situace – u kalendářního roku se váže k rozvahovému dni 31. prosince.
- Průběžná inventarizace se může provádět v průběhu účetního období. Lze ji uplatnit pouze u zásob, které se účtují podle druhů nebo podle míst uložení či hmotně odpovědných osob, a u dlouhodobého hmotného movitého majetku, který je v soustavném pohybu a nemá stálé místo. Termín průběžné inventury si určuje účetní jednotka sama, každý druh majetku ale musí být inventarizován nejméně jednou za účetní období.
Fyzická a dokladová inventura
Podle metody, jakou se skutečný stav zjišťuje, rozlišujeme dva typy inventury (§ 30 odst. 1 zákona):
| Typ inventury | Čeho se týká | Jak se provádí |
|---|---|---|
| Fyzická inventura | majetek, jehož existenci lze ověřit vizuálně | přepočítáním, zvážením, změřením |
| Dokladová inventura | závazky a majetek, který nelze ověřit vizuálně | doložením účetními záznamy a doklady |
Zdroj: § 30 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, stav k roku 2026.
Fyzickou inventuru použijete u zásob na skladě, hotovosti v pokladně, drobného i dlouhodobého hmotného majetku. Dokladovou inventuru naopak u pohledávek, závazků, bankovních účtů, rezerv, opravných položek nebo nehmotného majetku, tedy všude tam, kde se skutečný stav prokazuje záznamy, nikoli pohledem. Podrobnosti k inventuře skladu najdete v textu zásoby.
Jaké jsou lhůty pro inventarizaci?
Ve zkratce: U periodické inventarizace lze fyzickou inventuru hmotného majetku zahájit nejdříve čtyři měsíce před rozvahovým dnem a dokončit nejpozději v prvním měsíci následujícího účetního období (§ 30 odst. 4 zákona č. 563/1991 Sb.). Pro rozvahový den 31. 12. 2026 jde o období od 1. 9. 2026 do 31. 1. 2027. Dokladová inventura závazků a pohledávek se naopak váže přímo k rozvahovému dni.
Klíčové pravidlo upravuje § 30 odst. 4 zákona č. 563/1991 Sb.: fyzickou inventuru hmotného majetku, kterou nelze provést ke konci rozvahového dne, lze provést v průběhu posledních čtyř měsíců účetního období, popřípadě v prvním měsíci následujícího účetního období. Při tomto postupu se prokazuje stav k rozvahovému dni o zjištěné přírůstky a úbytky. Toto časové uvolnění platí pro fyzickou inventuru hmotného majetku; dokladová inventura (například pohledávek a závazků) se vztahuje přímo k rozvahovému dni.
V praxi se proto u fyzické inventury hmotného majetku uvádí, že se zahajuje nejdříve čtyři měsíce před rozvahovým dnem a ukončuje v prvním měsíci následujícího období (tedy běžně nejpozději na konci ledna). Pro běžnou účetní jednotku s kalendářním rokem a rozvahovým dnem 31. 12. tak platí:
| Krok | Nejdříve / nejpozději | Příklad pro rozvahový den 31. 12. 2026 |
|---|---|---|
| Zahájení inventury | 4 měsíce před rozvahovým dnem | 1. 9. 2026 |
| Rozvahový den | – | 31. 12. 2026 |
| Dokončení a doložení inventury | v prvním měsíci následujícího období | do 31. 1. 2027 |
Zdroj: § 30 odst. 4 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví; stav k roku 2026.
Pokud je fyzická inventura provedena v jiném okamžiku než přesně k rozvahovému dni, musí účetní jednotka stav přepočítat o pohyby (přírůstky a úbytky), ke kterým mezi dnem inventury a rozvahovým dnem došlo. Jen tak je doložitelný skutečný stav právě k rozvahovému dni.
Důkazní prostředky prokazující provedení inventarizace, tedy zejména inventurní soupisy, se uchovávají po dobu 5 let po provedení inventarizace (§ 29 odst. 3 zákona). Stejnou pětiletou archivační lhůtu mají i ostatní účetní záznamy s výjimkou účetní závěrky a výroční zprávy, které se uchovávají 10 let.
Co musí obsahovat inventurní soupis?
Ve zkratce: Inventurní soupis je průkazný účetní záznam, který musí jednoznačně určit zjištěný majetek a závazky, obsahovat podpisy odpovědných osob, ocenění, okamžik zahájení a ukončení inventury a den, ke kterému se sestavuje účetní závěrka (§ 30 odst. 7 zákona č. 563/1991 Sb.).
Výstupem inventury je inventurní soupis. Podle § 30 odst. 7 zákona č. 563/1991 Sb. musí inventurní soupis obsahovat zejména:
- skutečnosti tak, aby bylo možno jednoznačně určit zjištěný majetek a závazky a jejich ocenění,
- podpisový záznam osoby odpovědné za zjištění skutečností (provedení inventury) a podpisový záznam osoby odpovědné za provedení inventarizace,
- způsob zjišťování skutečných stavů (fyzicky, nebo dokladově),
- ocenění majetku a závazků k okamžiku ukončení inventury (popřípadě k rozhodnému dni, pokud jej účetní jednotka stanovila),
- okamžik zahájení a okamžik ukončení inventury,
- rozhodný den, pokud jej účetní jednotka stanovila.
Pokud účetní jednotka při periodické inventarizaci doloží skutečný stav k jinému okamžiku než k rozvahovému dni (využije lhůtu podle § 30 odst. 4), pořizuje k prokázání stavu k rozvahovému dni tzv. dodatečný inventurní soupis, který zachycuje přírůstky a úbytky mezi dnem inventury a rozvahovým dnem.
Inventurní soupis je průkazný účetní záznam – musí být nezaměnitelný, úplný a podepsaný odpovědnými osobami. Bez něj nelze provedení inventarizace doložit a účetní závěrka pak není průkazná.
Jak na inventarizaci krok za krokem?
Ve zkratce: Inventarizace probíhá v krocích: příprava a vnitřní směrnice, jmenování inventarizační komise, fyzická a dokladová inventura, sestavení inventurních soupisů, porovnání se stavem v účetnictví, vyčíslení a vypořádání rozdílů a zaúčtování.
Praktický postup periodické inventarizace lze shrnout do těchto kroků:
- Příprava a harmonogram. Stanovte, co a kdy se bude inventarizovat, a vyjděte z vnitřní směrnice o inventarizaci. Určete rozsah, termíny a odpovědné osoby.
- Jmenování inventarizační komise. Zákon komisi výslovně nepředepisuje, v praxi je ale standardem, aby inventuru provedly jiné osoby než ty, které majetek spravují (oddělení odpovědnosti).
- Fyzická inventura. U hmotného majetku a zásob zjistěte skutečný stav přepočítáním, zvážením nebo změřením a zaznamenejte jej.
- Dokladová inventura. U pohledávek, závazků, bankovních účtů a dalších položek doložte stav účetními záznamy, výpisy a doklady (například odsouhlasením salda s obchodními partnery).
- Sestavení inventurních soupisů. Zjištěné stavy zapište do inventurních soupisů se všemi náležitostmi podle § 30 odst. 7.
- Porovnání se stavem v účetnictví. Skutečný stav porovnejte se stavem zachyceným v účetnictví a vyčíslete případné rozdíly.
- Vypořádání inventarizačních rozdílů. Manka a přebytky posuďte, vysvětlete a rozhodněte o jejich zúčtování. Postup řeší text inventarizační rozdíly.
- Zaúčtování. Inventarizační rozdíly proúčtujte do účetního období, za které se inventarizací ověřuje stav majetku a závazků (§ 30 odst. 10 zákona), tedy ještě před uzavřením knih.
Modelový příklad: harmonogram inventarizace skladu
Společnost s ručením omezeným s kalendářním rokem provádí inventuru skladového hospodářství k závěrce za rok 2026:
- listopad 2026 – příprava, vnitřní směrnice, jmenování komise,
- 2.–5. 12. 2026 – fyzická inventura skladu (zahájena v rámci posledních čtyř měsíců období),
- prosinec 2026 – sestavení inventurních soupisů a přepočet zjištěného stavu o pohyby do 31. 12. 2026,
- leden 2027 – porovnání se stavem v účetnictví, vyčíslení rozdílů,
- do uzavření knih za rok 2026 – zaúčtování zjištěných manka a přebytků do účetního období 2026.
Co jsou inventarizační rozdíly?
Ve zkratce: Inventarizační rozdíl vzniká, když se skutečný stav liší od stavu v účetnictví. Nižší skutečný stav je manko (schodek u peněz a cenin), vyšší skutečný stav je přebytek. Rozdíly se zúčtují do období, za které se inventarizací ověřuje stav.
Pokud se zjištěný skutečný stav liší od stavu v účetnictví, vzniká inventarizační rozdíl. Podle § 30 odst. 10 zákona č. 563/1991 Sb. mohou nastat dvě situace:
- Manko – skutečný stav je nižší než stav v účetnictví a tento rozdíl nelze prokázat jiným způsobem. U peněžních prostředků a cenin se manko označuje jako schodek.
- Přebytek – skutečný stav je vyšší než stav v účetnictví a rozdíl nelze prokázat jiným způsobem.
Mankem nejsou tzv. ztráty v rámci norem přirozených úbytků zásob (například vyschnutí, rozprach nebo rozlití), pokud má účetní jednotka tyto normy stanoveny vnitřní směrnicí. Inventarizační rozdíly se podle § 30 odst. 10 vyúčtují do účetního období, za které se inventarizací ověřuje stav majetku a závazků. Účtování manka a přebytku, daňové souvislosti i příklady řeší podrobně text inventarizační rozdíly.
Časté chyby u inventarizace
- Záměna inventury a inventarizace. Inventura je jen zjištění stavu; inventarizace je celý proces včetně porovnání a zaúčtování rozdílů.
- Nedodržení lhůt. Zahájení fyzické inventury hmotného majetku dříve než čtyři měsíce před rozvahovým dnem nebo její dokončení po prvním měsíci následujícího období je v rozporu s § 30 odst. 4 zákona.
- Chybějící náležitosti inventurního soupisu. Soupis bez podpisů odpovědných osob, ocenění nebo bez okamžiku zahájení a ukončení inventury není průkazný.
- Vynechání dokladové inventury. Pohledávky, závazky a bankovní účty se často opomenou; inventarizace se přitom týká veškerého majetku a závazků, nejen skladu.
- Nepřepočtení stavu k rozvahovému dni. Při fyzické inventuře v jiném termínu než k 31. 12. je nutné stav přepočítat o pohyby, jinak nesedí k rozvahovému dni.
- Nezaúčtování rozdílů ve správném období. Manka a přebytky patří do období, za které se inventarizací ověřuje stav, ne do následujícího roku.
Shrnutí
Inventarizace je zákonný postup, kterým účetní jednotka zjišťuje skutečný stav veškerého majetku a závazků a ověřuje jeho shodu s účetnictvím (§ 29 zákona č. 563/1991 Sb.). Rozlišuje se periodická inventarizace vázaná na účetní závěrku a průběžná inventarizace u zásob a movitého majetku v pohybu; podle metody pak fyzická a dokladová inventura. U periodické inventarizace lze fyzickou inventuru hmotného majetku zahájit nejdříve čtyři měsíce před rozvahovým dnem a dokončit v prvním měsíci následujícího období (§ 30 odst. 4). Výstupem je průkazný inventurní soupis se všemi náležitostmi podle § 30 odst. 7, který se uchovává 5 let. Zjištěné inventarizační rozdíly (manka a přebytky) se zúčtují do období, za které se stav ověřuje, a bez doložené inventarizace není účetní závěrka průkazná.
Často kladené otázky
Jaký je rozdíl mezi inventurou a inventarizací?
Inventura je dílčí činnost – samotné zjištění skutečného stavu majetku nebo závazků (přepočítání, zvážení, doložení). Inventarizace je naopak celý proces: zahrnuje inventuru, porovnání zjištěného stavu se stavem v účetnictví, vyčíslení a vypořádání rozdílů a jejich zaúčtování. Inventarizaci ukládá § 29 a § 30 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví.
Do kdy se musí inventarizace provést?
U periodické inventarizace lze fyzickou inventuru hmotného majetku provést v průběhu posledních čtyř měsíců účetního období, popřípadě v prvním měsíci následujícího účetního období (§ 30 odst. 4 zákona č. 563/1991 Sb.). Pro rozvahový den 31. 12. 2026 to znamená rozmezí od 1. 9. 2026 do 31. 1. 2027. Dokladová inventura pohledávek a závazků se přitom váže přímo k rozvahovému dni; při fyzické inventuře v jiném okamžiku se stav přepočítá o přírůstky a úbytky.
Co musí obsahovat inventurní soupis?
Inventurní soupis musí podle § 30 odst. 7 zákona č. 563/1991 Sb. obsahovat údaje umožňující jednoznačně určit zjištěný majetek a závazky, podpisové záznamy odpovědných osob, způsob zjišťování skutečných stavů, ocenění, okamžik zahájení a ukončení inventury a rozhodný den, pokud jej účetní jednotka stanovila. Bez těchto náležitostí není soupis průkazným účetním záznamem.
Jaký je rozdíl mezi fyzickou a dokladovou inventurou?
Fyzickou inventurou se zjišťuje skutečný stav majetku, jehož existenci lze ověřit vizuálně – přepočítáním, zvážením nebo změřením (zásoby, hotovost, hmotný majetek). Dokladová inventura se používá u závazků a majetku, který nelze ověřit pohledem, například u pohledávek, bankovních účtů, rezerv nebo opravných položek; skutečný stav se zde prokazuje účetními záznamy a doklady.
Musí inventarizaci provádět i OSVČ, která vede daňovou evidenci?
OSVČ vedoucí daňovou evidenci nemá povinnost inventarizace podle zákona o účetnictví, protože nevede účetnictví. Podle § 7b zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ale musí k poslednímu dni zdaňovacího období zjistit skutečný stav zásob, hmotného majetku, pohledávek a závazků a o případné rozdíly upravit základ daně. Povinnost plné inventarizace mají účetní jednotky, které vedou účetnictví.
Jak dlouho se uchovávají inventurní soupisy?
Inventurní soupisy a další důkazní prostředky prokazující provedení inventarizace se uchovávají po dobu 5 let po provedení inventarizace (§ 29 odst. 3 zákona č. 563/1991 Sb.). Stejnou pětiletou lhůtu mají i běžné účetní doklady a účetní knihy; účetní závěrka a výroční zpráva se naproti tomu uchovávají 10 let.