DPH u služeb: místo plnění

Ve zkratce: U služeb rozhoduje o DPH místo plnění. Základní pravidlo § 9 umisťuje B2B službu do sídla či příslušné provozovny příjemce a B2C službu do sídla či příslušné provozovny poskytovatele. Zvláštní pravidla § 9a a § 10–10i mají přednost, například služby s dostatečně přímou vazbou na nemovitost se posuzují podle její polohy. Místo plnění v cizině vylučuje českou DPH, ale povinnost přiznat místní daň se řídí právem příslušného státu; přenesení na příjemce neplatí vždy.

DPH u služeb je v praxi mnohem záludnější než u zboží. U zboží obvykle „vidíte“, kam putuje. U služby je rozhodující abstraktní pojem místo plnění – tedy stát, jehož pravidlům DPH dané plnění podléhá. Teprve když znáte místo plnění, můžete určit, zda se uplatní česká DPH a kdo podle práva příslušného státu daň přizná. Tento průvodce vás krok za krokem provede tím, jak místo plnění určit, jaké výjimky existují a jak správně vystavit fakturu za službu do zahraničí v roce 2026.

Co je místo plnění a proč je u služeb klíčové?

Místo plnění je stát, podle jehož zákona o DPH se plnění posuzuje. Není to nutně místo, kde službu fyzicky vykonáte – je to právní konstrukce, kterou stanoví zákon. Pokud je místo plnění v tuzemsku, řídí se plnění českým zákonem o DPH (a typicky se připočte česká daň, je-li poskytovatel plátce). Pokud je místo plnění v jiném státě, česká DPH se neuplatní a o zdanění se stará právní řád onoho státu.

Proč na tom tolik záleží:

• Rozhoduje o sazbě a osobě povinné daň přiznat. Při tuzemském místu plnění se použije český režim, při zahraničním příslušný cizí režim; přenesení na příjemce závisí na typu služby a místním právu.
• Může spustit registrační povinnosti. Identifikovaná osoba vzniká jen při splnění konkrétních podmínek § 6h či § 6i, případně může být nutná registrace v jiném státě.
• Určuje, co a kam reportujete. Souhrnné hlášení, kontrolní hlášení, případně registrace v jiném státě nebo do režimu OSS.

Sazby DPH zůstávají pro rok 2026 beze změny – základní 21 % a snížená 12 % podle § 47 odst. 1 zákona o DPH. Samotná sazba se ale uplatní jen tehdy, je-li místo plnění v tuzemsku.

Jaké je základní pravidlo pro místo plnění u služeb?

Základní pravidlo upravuje § 9 zákona o DPH a liší se podle toho, komu službu poskytujete. Klíčové je rozlišit osobu povinnou k dani (zjednodušeně podnikatele, ať už plátce, či neplátce) a osobu nepovinnou k dani (typicky koncového spotřebitele).

Logika je následující: u B2B služeb podle § 9 odst. 1 je místem plnění stát příjemce, jedná-li jako osoba povinná k dani. U B2C je podle odst. 2 místem plnění stát poskytovatele. Tato pravidla mají výjimky a u B2B samo určení místa neřeší, kdo daň podle práva tohoto státu přizná. Právnická osoba nepovinná k dani, která má přidělené DIČ podle § 9 odst. 3, se pro místo plnění považuje za osobu povinnou k dani.

Pozor na pojem provozovna. Pokud je služba poskytnuta provozovně příjemce (B2B), resp. prostřednictvím provozovny poskytovatele (B2C), umístěné jinde než sídlo, místo plnění se posouvá k této provozovně. Provozovnou se rozumí organizační složka s dostatečným personálním a technickým zázemím.

Praktický postup při nákupu předplatného, včetně určení dodavatele a vykázání přijaté služby, najdete v návodu software a AI ze zahraničí: DPH. Rozlišuje plátce, neplátce a spotřebitele.

Jaké jsou výjimky ze základního pravidla (§ 10 až § 10i)?

Pro řadu specifických služeb stanoví zákon zvláštní pravidlo, které má před § 9 přednost. Vždy proto nejdřív ověřte, zda vaše služba nespadá pod některou výjimku § 10 až § 10i; teprve pokud ne, použijete základní pravidlo.

U některých služeb se místo plnění může změnit také podle skutečného užití nebo spotřeby (§ 9a, § 10d a § 10h). Tabulka proto sama nestačí k rozhodnutí v každém přeshraničním případě.

Tři výjimky, které řeší podnikatelé nejčastěji:

• Nemovitost (§ 10). Ať jste řemeslník, architekt, nebo poskytovatel ubytování, u všeho, co se váže ke konkrétní nemovitosti, rozhoduje její poloha. Stavební práce na chatě v Rakousku mají místo plnění v Rakousku bez ohledu na to, kdo je objednává.
• Akce a vstupné (§ 10b a § 10ba). Vstupné na fyzickou konferenci či koncert pro B2B se posuzuje podle místa konání; čistě virtuální vstup do § 10b nespadá. U B2C je místem fyzické akce místo konání, ale u virtuální účasti rozhoduje místo zákazníka (§ 10ba odst. 2).
• Elektronické a telekomunikační služby (§ 10i). Automatizovaný prodej software nebo e-learningu spotřebitelům má zpravidla místo plnění u zákazníka. Výjimka při společném limitu 10 000 EUR v probíhajícím i minulém roce platí jen pro poskytovatele usazeného či s provozovnou v jediném členském státě a zahrnuje i prodej zboží na dálku (§ 8 odst. 2). Poskytovatel může zvolit zdanění ve státě spotřeby i pod limitem.

Jak funguje reverse charge u služeb do EU?

Když poskytnete službu podnikateli z jiného členského státu a místo plnění je podle § 9 odst. 1 v jeho zemi, českou DPH nepřiznáváte. Zda tam daň přizná příjemce v režimu reverse charge (přenesení daňové povinnosti), určují pravidla daného státu a povaha služby.

U běžné B2B služby s místem plnění v jiném členském státě, která tam není osvobozená a u níž místní právo ukládá daň příjemci, postupuje český poskytovatel takto:

1. Ověříte status příjemce. DIČ ověřené ve VIES je silným dokladem jeho postavení, ale samo o sobě neprokazuje, že konkrétní službu pořizuje jako osoba povinná k dani; za určitých podmínek lze status doložit i jinak.
2. Vystavíte daňový doklad bez české DPH, vyžaduje-li to § 28. Je-li daň povinen přiznat příjemce, uveďte podle § 29 odst. 2 písm. c) „daň odvede zákazník“. DIČ příjemce uveďte, bylo-li přiděleno (§ 29 odst. 3).
3. Vykážete plnění v přiznání k DPH a souhrnném hlášení, splňuje-li služba § 102 odst. 1 písm. d). Plátce podává souhrnné hlášení zpravidla měsíčně; poskytuje-li pouze tyto služby, podává je ve lhůtě přiznání (§ 102 odst. 6). Identifikovaná osoba postupuje podle § 102 odst. 3 a 5. Služba s cizím místem plnění nepatří do tuzemského kontrolního hlášení.

Příjemce ve své zemi provede takzvané samovyměření: z částky na faktuře si vypočte místní DPH na výstupu a zároveň – má-li nárok – uplatní stejnou částku na vstupu. U plně nárokovatelného plnění je tak jeho výsledná daň nulová.

Více o pravidlech přeshraničního obchodu, registracích a režimu OSS najdete v článku DPH v EU.

Co když službu z EU naopak přijímám?

Přijmete-li zdanitelnou službu od osoby neusazené v tuzemsku s místem plnění v ČR (například placenou online reklamu či software pro podnikání), může vám jako příjemci vzniknout povinnost přiznat českou DPH. Rozhoduje konkrétní služba a postavení dodavatele i příjemce.

Pro neplátce má tato situace zásadní důsledek. Podle § 6h se tuzemská osoba povinná k dani může stát identifikovanou osobou už přijetím zdanitelné služby s místem plnění v ČR od neusazené osoby, případně dříve poskytnutím zálohy, ze které vznikla povinnost přiznat daň. Přihlášku podá do 15 dnů podle § 97. Z přijaté služby přizná českou DPH bez nároku na odpočet. Podle § 6i může status vzniknout také při poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1, pokud tam služba není osvobozená, případně už přijetím dostatečně určité zálohy.

Co tedy spouští registraci neplátce jako identifikované osoby:

• Přijetí služby od osoby neusazené v tuzemsku s místem plnění v ČR nebo rozhodné zálohy (§ 6h) – třeba placená reklama na zahraniční platformě.
• Poskytnutí služby podle § 9 odst. 1 do jiného státu EU, není-li tam osvobozená, nebo přijetí rozhodné zálohy (§ 6i).

Detailní postup registrace a povinnosti popisuje článek identifikovaná osoba.

Modelové příklady určení místa plnění

Příklad 1 – Programování pro firmu v Německu (B2B). Český neplátce naprogramuje aplikaci pro německou firmu s platným německým DIČ, která ji pořizuje pro ekonomickou činnost. Podle § 9 odst. 1 je místo plnění v Německu. Služba tam není osvobozená a podle místních pravidel daň přizná příjemce. Poskytovatel nevykáže českou DPH; vznikne mu status identifikované osoby podle § 6i a povinnost souhrnného hlášení.

Příklad 2 – Grafika pro spotřebitele ve Francii (B2C). Český grafik plátce vytvoří logo pro soukromou osobu (nepodnikatele) v Paříži. Jde o službu osobě nepovinné k dani, na niž se nevztahuje žádná zvláštní výjimka, takže podle § 9 odst. 2 je místo plnění v Česku, kde má grafik sídlo. Grafik připočte českou DPH 21 %.

Příklad 3 – Rekonstrukce bytu v Rakousku (§ 10). Český stavební podnikatel zrekonstruuje byt ve Vídni. Služba má dostatečně přímou vazbu na nemovitost, takže místo plnění je v Rakousku. Českou DPH neúčtuje; zda se musí registrovat a kdo odvede rakouskou DPH, posoudí podle tamních pravidel.

Příklad 4 – Automatizovaný e-learning pro spotřebitele v EU (§ 10i). Český plátce bez provozovny v jiném státě EU poskytuje elektronický kurz spotřebitelům v dalších členských státech. Pokud souhrn jeho způsobilých B2C služeb a prodeje zboží na dálku do jiných států EU nepřesáhl 10 000 EUR v probíhajícím ani předchozím roce a nezvolil zdanění ve státě spotřeby, je místo plnění v ČR. Po překročení limitu se místo plnění přesouvá k zákazníkům; pro odvod cizí daně může využít OSS nebo příslušné místní registrace.

Jak správně vystavit fakturu za službu do EU?

Faktura za přeshraniční službu má svá specifika. Při poskytnutí služby podnikateli do EU v režimu reverse charge dbejte zejména na tyto náležitosti:

• Identifikace poskytovatele i příjemce. DIČ příjemce ověřte ve VIES, bylo-li přiděleno; jeho absence sama nevylučuje postavení osoby povinné k dani. Na daňovém dokladu se DIČ příjemce uvádí, pokud mu bylo přiděleno (§ 29 odst. 3).
• Žádná česká DPH – plnění je mimo předmět české daně. Na faktuře neuvádíte sazbu ani částku české daně, protože místo plnění je mimo tuzemsko.
• Výslovná poznámka o přenesení povinnosti, je-li příjemce povinen daň přiznat. Podle § 29 odst. 2 písm. c) uveďte „daň odvede zákazník“; samotné cizí místo plnění tento údaj automaticky nevyžaduje.
• Datum uskutečnění plnění, které je rozhodné pro zařazení do souhrnného hlášení.

U zdanitelné služby poskytnuté spotřebiteli (B2C) s místem plnění v ČR plátce uplatní českou DPH; povinnost vystavit daňový doklad posuzuje podle § 28.

Časté chyby u DPH u služeb

• Záměna B2B a B2C. Status příjemce i účel pořízení služby je třeba doložit. DIČ ověřené ve VIES je důležitý důkaz, ale v některých situacích lze postavení příjemce prokázat i jinak.
• Přehlédnutí výjimky § 10 až § 10i. Mnoho podnikatelů automaticky aplikuje § 9, přestože jejich služba (nemovitost, akce, e-služba) spadá pod zvláštní pravidlo.
• Opomenutá registrace identifikované osoby. Neplátci může status vzniknout přijetím zdanitelné služby s tuzemským místem plnění od neusazené osoby nebo už poskytnutím zálohy, ze které vznikla povinnost přiznat daň. Přihlášku podá do 15 dnů od vzniku statusu.
• Nepodané souhrnné hlášení. U služeb do EU je povinné jen při splnění podmínek § 102, a to i pro identifikovanou osobu. Poskytujete-li pouze tyto služby podle § 9 odst. 1, podáváte je ve lhůtě pro podání daňového přiznání (§ 102 odst. 6) – čtvrtletní plátce čtvrtletně.
• Zaměňování souhrnného a kontrolního hlášení. Služby s místem plnění v jiném členském státě, které splňují § 102, patří do souhrnného hlášení; tuzemské kontrolní hlášení se jich netýká.

Shrnutí

U DPH u služeb vždy začněte určením místa plnění. Nejdřív ověřte výjimky § 9a a § 10 až § 10i; pokud se neuplatní, použijete základní pravidlo § 9 – u B2B sídlo příjemce, u B2C sídlo poskytovatele. U služby do jiného členského státu posuďte tamní režim daně. Souhrnné hlášení se týká jen plnění splňujících § 102; neplátce musí hlídat vznik identifikované osoby.

Často kladené otázky

Co je místo plnění u služby?

Místo plnění je stát, podle jehož zákona o DPH se služba zdaňuje. Není totožné s místem, kde službu fyzicky vykonáte – je to právní konstrukce podle § 9 až § 10i zákona č. 235/2004 Sb. Je-li místo plnění v ČR, posoudí se zdanění podle českého zákona; je-li v jiném státě, podle tamních pravidel.

Účtuji českou DPH při poskytnutí služby podnikateli do EU?

U služby podnikateli (B2B) je podle § 9 odst. 1 místo plnění obvykle v zemi příjemce, takže českou DPH neúčtujete. Zda daň přizná příjemce, určují pravidla jeho státu. Souhrnné hlášení podáte, pokud jsou splněny podmínky § 102 odst. 1 písm. d); poskytujete-li jako plátce pouze tyto služby, platí lhůta podle § 102 odst. 6. Nejprve ověřte zvláštní pravidla, zejména § 9a a § 10 až § 10i.

Musí se neplátce registrovat, když přijme reklamu od Googlu nebo Facebooku?

Ano. Přijetím služby od osoby neusazené v tuzemsku s místem plnění v ČR se neplátce podle § 6h zákona o DPH stává identifikovanou osobou, a to bez jakéhokoli limitu. Přihlášku musí podat do 15 dnů ode dne přijetí služby (§ 97) a z přijaté služby odvést českou DPH bez nároku na odpočet.

Jak se určí místo plnění u služby vztahující se k nemovitosti?

Podle § 10 zákona o DPH je místem plnění místo, kde se nemovitá věc nachází, bez ohledu na status objednatele i sídlo poskytovatele. Rozhodující je dostatečně přímá souvislost konkrétní služby s nemovitostí; patří sem například stavební práce, projektování konkrétní stavby, ubytování či správa nemovitosti.

Jaký je rozdíl mezi B2B a B2C u místa plnění?

U služby podnikateli (B2B) je podle § 9 odst. 1 místo plnění zpravidla v sídle příjemce, případně jeho příslušné provozovny. U služby nepodnikateli (B2C) je podle § 9 odst. 2 zpravidla v sídle poskytovatele, případně v jeho příslušné provozovně. O zdanění a osobě povinné daň přiznat rozhodují také zvláštní pravidla § 9a a § 10 až § 10i a právo státu místa plnění.

Co je společný limit 10 000 EUR u elektronických služeb?

Jde o společný limit pro vybrané B2C služby a prodej zboží na dálku do dalších států EU. Při splnění podmínek § 10i odst. 3 a nepřekročení 10 000 EUR v probíhajícím ani bezprostředně předchozím kalendářním roce zůstává místo plnění u poskytovatele v ČR, pokud nezvolil zdanění ve státě spotřeby. Po překročení limitu je místo plnění u zákazníků; daň lze odvádět prostřednictvím OSS nebo místních registrací.