DPH u služeb: místo plnění

Ve zkratce: U služeb rozhoduje o zdanění takzvané místo plnění. Podle základního pravidla (§ 9 zákona č. 235/2004 Sb., o DPH) je u služby poskytnuté podnikateli (B2B) místem plnění sídlo příjemce, kdežto u služby poskytnuté nepodnikateli (B2C) sídlo poskytovatele. Pokud místo plnění připadne na jiný stát, daň odvádí příjemce v režimu reverse charge a vy fakturujete bez české DPH. Z těchto pravidel existuje řada výjimek (§ 10 až § 10i) – například služby k nemovitosti se daní tam, kde nemovitost stojí.

DPH u služeb je v praxi mnohem záludnější než u zboží. U zboží obvykle „vidíte“, kam putuje. U služby je rozhodující abstraktní pojem místo plnění – tedy stát, jehož pravidlům DPH dané plnění podléhá. Teprve když znáte místo plnění, víte, zda se uplatní česká DPH, zda fakturujete bez daně s přenesením povinnosti na příjemce, nebo zda se musíte registrovat v jiné zemi. Tento průvodce vás krok za krokem provede tím, jak místo plnění určit, jaké výjimky existují a jak správně vystavit fakturu za službu do zahraničí v roce 2026.

Co je místo plnění a proč je u služeb klíčové?

Místo plnění je stát, podle jehož zákona o DPH se plnění posuzuje. Není to nutně místo, kde službu fyzicky vykonáte – je to právní konstrukce, kterou stanoví zákon. Pokud je místo plnění v tuzemsku, řídí se plnění českým zákonem o DPH (a typicky se připočte česká daň, je-li poskytovatel plátce). Pokud je místo plnění v jiném státě, česká DPH se neuplatní a o zdanění se stará právní řád onoho státu.

Proč na tom tolik záleží:

• Rozhoduje o sazbě a o tom, kdo daň odvede. Buď připočtete českou DPH (21 % nebo 12 %), nebo fakturujete bez daně a povinnost přechází na příjemce.
• Spouští registrační povinnosti. I neplátce se může stát identifikovanou osobou, jakmile přijme nebo poskytne přeshraniční službu.
• Určuje, co a kam reportujete. Souhrnné hlášení, kontrolní hlášení, případně registrace v jiném státě nebo do režimu OSS.

Sazby DPH zůstávají pro rok 2026 beze změny – základní 21 % a snížená 12 % podle § 47 odst. 1 zákona o DPH. Samotná sazba se ale uplatní jen tehdy, je-li místo plnění v tuzemsku.

Jaké je základní pravidlo pro místo plnění u služeb?

Základní pravidlo upravuje § 9 zákona o DPH a liší se podle toho, komu službu poskytujete. Klíčové je rozlišit osobu povinnou k dani (zjednodušeně podnikatele, ať už plátce, či neplátce) a osobu nepovinnou k dani (typicky koncového spotřebitele).

Logika je následující. U plnění mezi podnikateli (B2B) se daň „přesouvá“ za příjemcem – stát, kde příjemce sídlí, má právo službu zdanit a typicky se uplatní reverse charge. U plnění koncovému zákazníkovi (B2C) zůstává místo plnění u poskytovatele, takže český podnikatel připočte standardní českou DPH bez ohledu na to, kde zákazník bydlí (s výjimkami popsanými níže).

Pozor na pojem provozovna. Pokud je služba poskytnuta provozovně příjemce (B2B), resp. prostřednictvím provozovny poskytovatele (B2C), umístěné jinde než sídlo, místo plnění se posouvá k této provozovně. Provozovnou se rozumí organizační složka s dostatečným personálním a technickým zázemím.

Jaké jsou výjimky ze základního pravidla (§ 10 až § 10i)?

Pro řadu specifických služeb stanoví zákon zvláštní pravidlo, které má před § 9 přednost. Vždy proto nejdřív ověřte, zda vaše služba nespadá pod některou výjimku § 10 až § 10i; teprve pokud ne, použijete základní pravidlo.

Tři výjimky, které řeší podnikatelé nejčastěji:

• Nemovitost (§ 10). Ať jste řemeslník, architekt, nebo poskytovatel ubytování, u všeho, co se váže ke konkrétní nemovitosti, rozhoduje její poloha. Stavební práce na chatě v Rakousku mají místo plnění v Rakousku bez ohledu na to, kdo je objednává.
• Akce a vstupné (§ 10b a § 10ba). Vstupné na konferenci, koncert nebo veletrh (oprávnění ke vstupu) se daní v místě konání akce i u podnikatele. U fyzické osoby nepodnikatele se v místě konání daní celá kulturní či vzdělávací služba (§ 10ba). Pozor: při čistě virtuální účasti podnikatele (online přenos) se § 10b neuplatní a vrací se základní pravidlo § 9 odst. 1.
• Elektronické a telekomunikační služby (§ 10i). Prodáváte-li software, e-booky nebo online předplatné spotřebitelům v EU, daní se to v zemi zákazníka. Drobní poskytovatelé využijí společný limit 10 000 EUR – viz dále.

Jak funguje reverse charge u služeb do EU?

Když poskytnete službu podnikateli z jiného členského státu a místo plnění je podle § 9 odst. 1 v jeho zemi, daň nepřiznáváte vy. Povinnost přiznat a zaplatit DPH přechází na příjemce v jeho státě – tomu se říká reverse charge, tedy režim přenesení daňové povinnosti. Vy službu fakturujete bez DPH.

Co to znamená v praxi pro českého poskytovatele:

1. Ověříte status příjemce. Musí jít o osobu povinnou k dani. U firmy z EU si platné DIČ ověříte v systému VIES. Platné DIČ je důkaz, že příjemce jedná jako podnikatel.
2. Vystavíte fakturu bez české DPH s poznámkou „daň odvede zákazník“ (reverse charge) podle § 29 odst. 2 písm. c) zákona o DPH a s DIČ obou stran.
3. Vykážete plnění v přiznání k DPH na příslušném řádku (poskytnutí služby s místem plnění v EU) a do souhrnného hlášení podle § 102 zákona o DPH. Lhůta pro podání souhrnného hlášení je do 25. dne následujícího měsíce; poskytujete-li však pouze služby s místem plnění v jiném státě EU podle § 9 odst. 1, podáváte souhrnné hlášení ve lhůtě pro podání daňového přiznání (§ 102 odst. 6) – tedy čtvrtletní plátce čtvrtletně, spolu s přiznáním. Do kontrolního hlášení toto plnění nepatří.

Příjemce ve své zemi provede takzvané samovyměření: z částky na faktuře si vypočte místní DPH na výstupu a zároveň – má-li nárok – uplatní stejnou částku na vstupu. U plně nárokovatelného plnění je tak jeho výsledná daň nulová.

Více o pravidlech přeshraničního obchodu, registracích a režimu OSS najdete v článku DPH v EU.

Co když službu z EU naopak přijímám?

Zrcadlově platí, že přijmete-li službu od osoby neusazené v tuzemsku s místem plnění v ČR (například reklama na Googlu nebo Facebooku, software, konzultace), musíte z ní v Česku přiznat DPH vy jako příjemce.

Pro neplátce má tato situace zásadní důsledek. Podle § 6h zákona o DPH se neplátce stává identifikovanou osobou už při prvním přijetí takové služby od zahraničního dodavatele – a to bez jakéhokoli limitu. Přihlášku k registraci musí podat do 15 dnů ode dne, kdy se identifikovanou osobou stal, tj. ode dne přijetí (resp. poskytnutí) služby (§ 97 zákona o DPH). Identifikovaná osoba pak z přijaté služby odvede českou DPH, ale na rozdíl od plátce nemá nárok na odpočet. Stejně tak podle § 6i vzniká identifikovaná osoba, jakmile neplátce poskytne službu s místem plnění v jiném členském státě podle základního pravidla.

Co tedy spouští registraci neplátce jako identifikované osoby:

• Přijetí služby od osoby neusazené v tuzemsku s místem plnění v ČR (§ 6h) – třeba placená reklama na zahraniční platformě.
• Poskytnutí služby podnikateli do jiného státu EU podle § 9 odst. 1 (§ 6i) – třeba programátorská zakázka pro firmu na Slovensku.

Detailní postup registrace a povinnosti popisuje článek identifikovaná osoba.

Modelové příklady určení místa plnění

Příklad 1 – Programování pro firmu v Německu (B2B). Český OSVČ programátor naprogramuje aplikaci pro firmu se sídlem v Mnichově s platným německým DIČ. Jde o službu osobě povinné k dani, výjimky se neuplatní, takže podle § 9 odst. 1 je místo plnění v Německu. Programátor fakturuje bez DPH, uplatní reverse charge a podá souhrnné hlášení. Jako neplátce se navíc stává identifikovanou osobou (§ 6i).

Příklad 2 – Grafika pro spotřebitele ve Francii (B2C). Český grafik plátce vytvoří logo pro soukromou osobu (nepodnikatele) v Paříži. Jde o službu osobě nepovinné k dani, na niž se nevztahuje žádná zvláštní výjimka, takže podle § 9 odst. 2 je místo plnění v Česku, kde má grafik sídlo. Grafik připočte českou DPH 21 %.

Příklad 3 – Rekonstrukce bytu v Rakousku (§ 10). Český stavební podnikatel zrekonstruuje byt ve Vídni. Protože jde o službu vztahující se k nemovité věci, místo plnění je v Rakousku bez ohledu na status objednatele. Český podnikatel zde českou DPH neúčtuje a musí řešit registraci a odvod daně podle rakouských pravidel.

Příklad 4 – Online kurz pro spotřebitele v EU (§ 10i). Český lektor prodává automatizovaný e-learningový kurz (elektronicky poskytovaná služba) spotřebitelům po celé EU. Pokud souhrn těchto B2C prodejů do ostatních států EU nepřesáhne 10 000 EUR za probíhající ani bezprostředně předcházející kalendářní rok, může je danit českou DPH. Po překročení limitu se místo plnění přesouvá do zemí spotřeby a daň se typicky odvádí přes režim OSS.

Jak správně vystavit fakturu za službu do EU?

Faktura za přeshraniční službu má svá specifika. Při poskytnutí služby podnikateli do EU v režimu reverse charge dbejte zejména na tyto náležitosti:

• DIČ poskytovatele i příjemce. U příjemce ověřené přes VIES; jeho platné DIČ je podmínkou pro reverse charge.
• Žádná česká DPH – plnění je mimo předmět české daně. Na faktuře neuvádíte sazbu ani částku české daně, protože místo plnění je mimo tuzemsko.
• Výslovná poznámka o přenesení povinnosti. Formulace typu „daň odvede zákazník“ / „reverse charge“ / „VAT reverse charged“ podle § 29 odst. 2 písm. c) zákona o DPH.
• Datum uskutečnění plnění, které je rozhodné pro zařazení do souhrnného hlášení.

Naopak u služby poskytnuté spotřebiteli (B2C) s místem plnění v ČR vystavíte běžnou fakturu s českou DPH stejně jako tuzemskému zákazníkovi.

Časté chyby u DPH u služeb

• Záměna B2B a B2C. Bez ověření DIČ příjemce nelze spolehlivě uplatnit reverse charge. Neověřené DIČ riskuje doměření daně.
• Přehlédnutí výjimky § 10 až § 10i. Mnoho podnikatelů automaticky aplikuje § 9, přestože jejich služba (nemovitost, akce, e-služba) spadá pod zvláštní pravidlo.
• Opomenutá registrace identifikované osoby. Neplátce, který si zaplatí reklamu na Googlu nebo Facebooku, se stává identifikovanou osobou hned a musí podat přihlášku do 15 dnů ode dne přijetí služby.
• Nepodané souhrnné hlášení. U služeb do EU v reverse charge je povinné, a to i pro identifikovanou osobu. Poskytujete-li pouze tyto služby podle § 9 odst. 1, podáváte je ve lhůtě pro podání daňového přiznání (§ 102 odst. 6) – čtvrtletní plátce čtvrtletně.
• Zaměňování souhrnného a kontrolního hlášení. Poskytnutí služby do EU patří do souhrnného hlášení, nikoli do kontrolního hlášení.

Shrnutí

U DPH u služeb vždy začněte určením místa plnění. Nejdřív ověřte, zda služba nespadá pod některou výjimku § 10 až § 10i (nemovitost, akce, doprava, stravování, e-služby a další); pokud ne, použijete základní pravidlo § 9 – u B2B sídlo příjemce, u B2C sídlo poskytovatele. Připadne-li místo plnění na jiný členský stát a příjemcem je podnikatel, fakturujete bez české DPH v režimu reverse charge a plnění uvádíte v souhrnném hlášení. Neplátce přitom musí hlídat vznik identifikované osoby. Sazby DPH (21 % a 12 %) i limity zůstávají pro rok 2026 beze změny.

Často kladené otázky

Co je místo plnění u služby?

Místo plnění je stát, podle jehož zákona o DPH se služba zdaňuje. Není totožné s místem, kde službu fyzicky vykonáte – je to právní konstrukce podle § 9 až § 10i zákona č. 235/2004 Sb. Je-li místo plnění v ČR, uplatní se česká DPH; je-li v jiném státě, řídí se zdanění tamními pravidly.

Účtuji českou DPH při poskytnutí služby podnikateli do EU?

Zpravidla ne. U služby podnikateli (B2B) je podle § 9 odst. 1 místo plnění v zemi příjemce, takže fakturujete bez české DPH a daň přiznává příjemce v režimu reverse charge. Současně podáváte souhrnné hlášení – poskytujete-li pouze služby podle § 9 odst. 1, ve lhůtě pro podání daňového přiznání (§ 102 odst. 6). Výjimkou jsou služby spadající pod § 10 až § 10i (například k nemovitosti).

Musí se neplátce registrovat, když přijme reklamu od Googlu nebo Facebooku?

Ano. Přijetím služby od osoby neusazené v tuzemsku s místem plnění v ČR se neplátce podle § 6h zákona o DPH stává identifikovanou osobou, a to bez jakéhokoli limitu. Přihlášku musí podat do 15 dnů ode dne přijetí služby (§ 97) a z přijaté služby odvést českou DPH bez nároku na odpočet.

Jak se určí místo plnění u služby vztahující se k nemovitosti?

Podle § 10 zákona o DPH je místem plnění místo, kde se nemovitá věc nachází, a to bez ohledu na status objednatele i sídlo poskytovatele. Týká se to stavebních prací, projekce, ubytování, správy nemovitosti i znaleckých posudků.

Jaký je rozdíl mezi B2B a B2C u místa plnění?

U služby podnikateli (B2B) je podle § 9 odst. 1 místo plnění v sídle příjemce, takže se typicky uplatní reverse charge. U služby nepodnikateli (B2C) je podle § 9 odst. 2 místo plnění v sídle poskytovatele, takže český podnikatel připočte českou DPH. Z obou pravidel platí výjimky § 10 až § 10i.

Co je společný limit 10 000 EUR u elektronických služeb?

U telekomunikačních, vysílacích a elektronicky poskytovaných služeb spotřebitelům (B2C) v jiných státech EU se do souhrnu 10 000 EUR za probíhající i bezprostředně předcházející kalendářní rok daní v ČR. Po překročení limitu se místo plnění přesouvá do zemí spotřeby a daň se odvádí tam, zpravidla přes režim OSS.